• Žáci oslovují učitele jménem, ale učí se savoire vivre.
• Neučí se jen ve svých třídách, nejsou rozděleni jen podle věku, ale v rámci jedné skupiny se dělí na menší kooperující skupinky.
• Práce na vlastních projektech je samostatná a skupinová.
• Mají k dispozici nejmodernější učební pomůcky, rozsáhlou a neustále doplňovanou českou i anglickou knihovnu a útulné prostory.
• Stravování (obědy i svačiny) je zajištěno ve školní jídelně, kde se zároveň žáci Monty School setkávají s žáky ze Speciální školy a učí se pomáhat slabším.
• Dopravit děti do školy může školní minibus.

Na základě nastudovaných materiálů a vlastní zkušenosti vycházíme v Monty School z těchto předpokladů:

1) Cílem vzdělávání je naučit člověka kriticky myslet, umět pracovat s informacemi, vnímat svět v souvislostech, vystupovat na veřejnosti, chápat, že učení je celoživotní záležitostí a spolupráce celoživotní nutností.

2) V dětech budujeme sebedisciplínu a zodpovědnost, aby se trvale dokázaly učit a vhodně se chovat i bez používání tradičních známek, odměn a trestů, přičemž dbáme na to, aby děti vždy věděly, proč se danou věc učí nebo proč mají dodržovat daná pravidla.

3) Při učení je důležité bezstresové prostředí, zapojení co nejvíce smyslů, přímá zkušenost, prostor pro vlastní vyvozování, propojení s praktickým životem, protože tím se zvyšuje schopnost pamatovat si naučené.  

4) V rámci daných pravidel a mantinelů dostávají děti často možnost výběru, na jakém úkolu a jakým způsobem budou pracovat.

5) Každé dítě je chápáno jako individualita s jedinečnými schopnostmi a potřebami, proto vedeme děti k tomu, aby dosahovaly svého osobního maxima a zároveň spolupracovaly s ostatními a vnímaly, že takováto spolupráce pomáhá týmu i jednotlivci dosahovat lepších výsledků. 

6) Učitel musí být co nejvíce důsledný, spravedlivý, upřímný, jít dětem osobním příkladem a tím si udržovat přirozenou autoritu. 

7) Hodnocení musí být založeno na realitě a individuálních pokrocích každého dítěte, nikoli na porovnávání jednotlivých dětí mezi sebou, přičemž vychází ze sebehodnocení dítěte a přesně vymezuje, čeho bylo dosaženo, na čem je třeba dále pracovat, včetně návrhu postupů.

Integrovaná tematická výuka je koncepce Američanky Susan Kovalikové. Detailně ji popsala ve stejnojmenné knize z roku 1993, která vyšla i u nás. 

Integrovaná tematická výuka vychází z nejnovějších poznatků o fungování lidského mozku. Pedagog Leslie Hart začal v této souvislosti prosazovat termín mozkově kompatibilní vzdělávání. V České republice existuje Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání, z jejíž dílny vycházejí přečteníhodné publikace Respektovat a být respektován (zaměřená na vztahy rodičů a dětí), Program podpory zdraví ve škole, Naše mateřská škola na cestě ke zdraví, či Mýty ve vzdělávání, útlá knížečka, kde jsou stručně a jasně vyvráceny zavádějící názory na školství a učení tradované v české společnosti.

Integrovaná tematická výuka je založena na celoročním tématu, které musí být atraktivní pro žáky a zároveň dostatečně nosné pro vyučování. Toto téma se člení na měsíční podtémata. Podtémata jsou dále tvořena zhruba týdenními tematickými celky, na jejichž výběru se podílejí i samotní žáci. V loňském roce bylo například naším celoročním tématem téma „S knihou za poznáním“, letos je to „Letem světem“.

Výuka je založena na aplikačních úkolech, které se soustřeďují na činnosti žáků. Během těchto činností si žáci mají osvojit vhodné mentální programy, které budou moci využívat v různých životních situacích, tedy nejen ve škole. Vyučování vždy vychází z přímé zkušenosti žáků a směřuje k použití ve skutečném světě. Velký důraz je kladen na kooperativní výuku. Žáci mají svou domovskou třídu, do níž jsou zařazeni podle kalendářního věku, ale mohou být děleni do věkově smíšených skupin podle zájmů, schopností a obtížnosti úkolů, nad nimiž daná skupina pracuje.